Mladý duch a poctivý šmrnc

Ale takový široký záběr přece nemůžete stíhat sám s bratrem?

To bych opravdu nestíhal, přibral jsem si k sobě mladé kluky hned, jak jsem začal podnikat. Zaměstnal jsem i sestru, protože přišla o práci a s malými dětmi se práce všeobecně hledá špatně. Je šikovná a rychle se naučila. Takže dohromady je nás teď dvacet. Všechny kluky, kteří se mnou spolupracují, jsem si vlastně vyučil sám. Jen rytec byl původně rytcem u Reného Ondry v Brodě. Poohlížel se po nějakém novém uplatnění, potkali jsme se na výstavě a pracujeme teď společně, ale zároveň nevázaně na sobě.

A všichni pracujete na řezbách?

Kluci v jedné dílně dělají pažby, osazují. Já po nich už jen tvaruji. Další brousí pažby a tak dále. Nějak jsme si práci a výrobní postupy rozdělili, každý je šikovnější na něco jiného, důležité je to, že vše funguje podle mých představ. Například s nábytkem mi pomáhá druhá parta, musí řezat shozy a další materiály, dělají konstrukce nábytku a já pak do toho vypaluji zvěř. Vypaluji, řežu a do kovorytin také dělám zvěř. Část motivu mi připraví, já pak motiv finalizuji do konečné podoby.

Vidím tu spoustu zajímavě vypalovaných obrazů, to děláte také sám?

Vypalovanými obrazy se zabýváme společně s tátou. Ten se baví drobnou řezbařinou, jako jsou štítky pod trofeje a tak podobně. Já dělám štítky vyloženě jen okrajově, když si zákazník žádá nějaký speciální.

Říkal jste, že otec také vyřezává, takže jste to vlastně po něm podědil?

Vlastně ano, začínal jsem také se štítky pod trofeje, bylo mi tak deset let. Pak jsme pokračovali s obrázky. Táta je dodnes můj rádce i kritik zároveň. Bez jeho perfektní znalosti anatomie zvěře bych nemohl své práce dovést k dokonalosti. Rád bych také touto cestou rodičům poděkoval za podporu, bez které bych nemohl dělat práci, kterou mám rád.

Tatínek se tím také živí?

Ne, on to má dodnes jen jako koníčka při práci. A jelikož je také myslivec, tak ani jiná tematika nepřicházela u nás doma v úvahu. Myslivci jsme všichni. Děda, táta, bratr i já.

Jaký je tedy vlastně váš sortiment výrobků?

Štítky děláme už jen okrajově, v sortimentu máme vypalované obrazy spojené s řezbou, vypalovaný a řezbovaný nábytek, asi šedesát procent naší výroby jsou pažby na přepažbovaných zbraních na zakázku. Děláme veškeré typy zbraní, dvojáky, trojáky, jednušky, předovky, kulovnice. Vyrábí se individuálně podle střelce přesně na míru, včetně kovorytin. Zpracováváme ale také hodně paroží. Děláme do něho rozličné výjevy. Například do růží jsem dělal jeleny pro ruské zákazníky na nábytek. Ryl jsem i do žirafích kostí a teď mám nachystané sloní pro reliéfy. Dnes už je mi celkem jedno, s jakým materiálem pracuji. Vypalované motivy do nábytku děláme asi jako jediní, nikde jinde, ani ve světě, jsem to zatím neviděl. Takže jsme s firmou Franz R&I, s.r.o. v Šakvicích začali velmi úspěšně spolupracovat. Děláme pro ně hodně paroží, reliéfy, v Šakvicích pak z něj vyrábí lampy a nábytek. Vyrábíme ale také sami převážně stylový lovecký nábytek, pažby a poslední dobou je docela dost zakázek na kovorytiny. Část našich výrobků si mohou čtenáři prohlédnout také na webových stránkách www.rezbarstvi.info

Používáte nějaké speciální nástroje? Nebo techniku? Máte jistě své know how.

Já dělám prakticky opačnou technikou, než jsem viděl všude jinde. Vesměs se používají vypalovací jehly, kdy se napaluje plocha takovým čárovým pálením. Já dělám opačný způsob, já opálím plochu a dostávám z ní negativ, pod opálenou plochou odkrývám strukturu materiálu. Prakticky je to tak, že světlé plochy odškrabuji a vyrývám materiál dlátky z tmavé až do světlé plochy. Tímto způsobem se získá mnohem více odstínů, větší škála, než u vypalovacích jehel. Jehla dělá jen jednu stopu a já to právě tou mojí opačnou technikou táhnu z černé barvy až prakticky do bílé a tím získávám různou hloubku barvy. Je to vlastně kombinace vypalování a rytí.

Ale na rytí jsou třeba určitě nějaké speciální nástroje.

Používám různá dlátka a pak nástroje vlastní výroby, třeba vyrobené z upravených pilníčků. Do paroží se mi nejlépe osvědčily zubní vrtačky. Mnohdy si s nimi pomáhám i při rytí obrazů. Například kulaté nebo zaoblené plochy se mi zubařskou vrtačkou dělají nejlépe.

Když se tak rozhlížím po vašich dílech a listuji tlustým katalogem s fotografiemi již v minulosti vyrobených děl, defilují přede mnou snad všichni myslitelní živočichové. Existuje vůbec ještě nějaká zvěř, kterou jste ještě nezpodobnil?

Dělám od Afriky přes Evropu všechno možné. Asi by byl už dlouhý seznam druhů, které jsem ve svých dílech zachytil.

A to jste všechny ty druhy zvěře v přírodě odpozoroval? A nebo kde nacházíte inspiraci?

Pomáhá mi internet, prohlížím knihy, časopisy, studuji preparáty. Beru detaily, z čeho se dá. Jinak se stále člověk něco učí, hodně kreslím, to je při mé práci třeba.

Když děláte nějakou desku nebo nábytek, tak si motiv nejdřív předkreslíte tužkou nebo si děláte návrhy?

Samozřejmě na nábytek nebo na rozsáhlejší kovorytiny a velké obrazy, třeba i dvoumetrové, dělám nejdříve návrh, aby si to zákazník mohl odsouhlasit, k tomu udělám jak časovou, tak finanční kalkulaci, aby zákazník věděl předem, do čeho jde.

Musí být asi náročné získávat materiál na tak velké obrazy? A jaké druhy dřeva používáte?

Náročné to ani tak není, vlastně se většinou já přizpůsobuji materiálu. Každý materiál je jiný, tak jako u parohů, kde každý paroh je úplně jiný, tak i u dřeva je každý kousek úplně jiný.

Přesto, s jakým dřevem nejraději pracujete?

Na vypalované obrazy používám javor, protože tam je největší kontrastní plocha a při opalování nepraská. Ostatní materiály buď pracují nebo povrchově praskají nebo se z nich nedá dostat tolik odstínů. Na pažby používám většinou dřevo exotické například kavkazský, turecký, americký nebo pákistánský ořech.

Aby byl konečný výsledný efekt perfektní, záleží asi na finální povrchové úpravě. Používáte nějaké politury, laky či oleje? A asi bude rozdíl mezi dřevem obrazu, nábytku a nebo dřevem pažby kulovnice?

Na obrazy na zeď povrchovou úpravu nepoužívám, protože obraz by tím tmavnul a ztrácely by se na něm ty nejmenší detaily, ale nábytek a jiné výrobky, které se používají, se ošetřit musí. Veškeré povrchové úpravy dělám vytvrzovacími oleji, které jsou nejkvalitnější a nepropustí ani alkohol, jsou prostě na věky. Nasáknou do dřeva, nedělají žádný film na dřevě a dřevo vypadá naprosto přirozeně. Stejný princip používám i na pažby, protože oleje přiznají pravou krásu dřeva, pažby nejsou zbytečně naleštěné, není proto na nich vidět každé škrábnutí, vždyť pažba musí také splňovat svůj praktický účel. Olej udělá na pažbě krásně sametový mat. Mám s tím ty nejlepší zkušenosti, tak ošetřená pažba vydrží vodu, sníh a jinou nepohodu navěky.

Říkal jste, že inspiraci čerpáte z preparátů, filmů, fotografií. Každá zvěř má ale svůj specifický postoj, výraz? A není asi nad osobní vjem přímo v přírodě.

U naší zvěře to problém není, tu už mám odpozorovanou, horší je to s tou cizokrajnou, ale už jsem také nějakou viděl na vlastní oči. Kolikrát mi to dá i několik dnů přemýšlení a zkoušení, než trefím vyobrazení tak, abych s ním byl spokojený a aby hlavně výsledek byl přirozený a nenásilný. Párkrát už i ve snu mi blesknul motiv, který jsem pak vypodobnil. No a spoustu situací a nápadů vidím třeba i v lese při čekané a pak se je snažím přenést do řezby nebo kovorytiny.

A máte vůbec ještě čas chodit do lesa na čekanou?

Nejvíc jsem v lese od jara do léta. To v osm večer skončím v dílně a pak jdu ještě do lesa. Srnčí říji jsem si vloni užil, srnčího tu máme spoustu. I daňčí je na jaře hodně vidět. Nechodím do lesa určitě tak často jako dřív, ale dostanu se.

Který druh naší nebo exotické zvěře se vám dělá nejlépe nebo který děláte nejraději?

Je mi to úplně jedno. Nedělám rozdíl ani mezi pernatou a srstnatou. Ale rozhodně zákazníky nejžádanější je zvěř spárkatá. Na brokové zbraně je žádaná pernatá zvěř, jezevci, lišky, zajíci a podobně. Kolikrát se stane, že zákazník si přinese fotografii, podle které mu dělám řezbu nebo obrázek.

Dělal jste na přání zákazníka i jiný motiv než zvěř?

Nějaké návrhy mimo myslivost tu byly, ale do těch se zatím nepouštím, specializuji se na myslivost.

Tak mi tedy ale nedá a musím se zeptat, kam chodíte na inspiraci na ty „vaše“ Diany?

Z přírody! Léta praxe a zkušeností! Člověk co nevidí a nemůže si osahat, nemůže dělat.

A třeba kdyby za vámi přišel zákazník, že chce například jelena v životní velikosti?

No, určitě bych se pokusil, ale zatím na mě nikdo s něčím takovým nepřišel. Také se člověk nemůže zabývat úplně vším, já se specializuji hlavně na zbraně, obrazy a nábytek. Ale pokud by někdo přišel, určitě bych ho neodmítnul.

Pokud tedy přijde zákazník a chce rytinu na zbraň. Je mi jasné, že každá zbraň je jiná, někdo chce rytinu lehčí někdo složitější, třeba s plastikou. Za jak dlouhou dobu si ji od vás odnese?

Na přepažbení máme asi dva měsíce a na kovorytinu dva až čtyři měsíce podle materiálu a složitosti motivu. Dohromady s přepažbením to je tak půl roku, ale máme určitou nutnou časovou rezervu. Záleží i na tom, jestli zákazník chce vtepat nějaký drahý kov, například zlato. Společně s kolegou Radkem Dufkem, který se specializuje na písmo, arabesky a vše kolem těchto motivů, dokážeme udělat v podstatě cokoliv.

Známe třeba na zbraních jemné anglické nebo francouzské rytiny. Hledáte inspiraci v nějakých starých knihách nebo na starých zbraních na zámcích a muzeích?

Tak určitě jsme studovali v prvé řadě staré rytce a spousty návrhů se dají najít i v časopisech. Musím ale říct, že návrhy a rozsáhlejší práce si děláme sami. Jsme už prostě sami za sebe, chceme být svoji.

Takže už máte rukopis, kdy se na první pohled pozná, že je to práce od Vás? Podle čeho by vás lidé měli poznat?

Možná je to právě zobrazení zvěře, protože já jdu opravdu hodně do detailu oproti tomu, co jsem viděl u konkurence. Takže, ten kdo mě už zná, tak mou práci pozná, je to na zákazníkovi, ať si každý řekne, co se mu líbí, já nikomu nechci a ani nemůžu vnucovat. A při jednání se zákazníkem jsem maximálně schopen nabídnout svoji představu. Dělám stejnou technikou jak kov, tak i dřevo, pouze na každý materiál používám jiné nástroje. A pokud dřevo dovolí, tak vyobrazení „tahám“ hodně do detailů. Tím docílím toho, že pak dřevo i kov spolu ladí.

Dostali jsme se k zákazníkům, kterých jak je vidět asi máte dost. Z jakých vrstev či profesí se rekrutují vaši zákazníci?

Dneska už prakticky ze všech řad, vrstev i profesí. A to i v případě zákazníků ze zahraničí. Vesměs to jsou Češi, kteří žijí ve světě a kteří se ke mně nějakým způsobem dostali. Sem tam se mi ozve někdo i přes internet. Zrovna nedávno z jednoho sdružení za mnou přišli chlapi s obrázkem V. Nasvětila – Vidění sv. Huberta, který byl v listopadu přílohou Myslivosti a nechali si podle něj udělat dřevořezbu na zeď do své lovecké chaty. Na výstavách u nás i v zahraničí rozdávám letáky, a tak i z těch prestižnějších zbrojovek se občas někdo ozve. Zatím jsem sice nějakou velkou významnější nabídku neměl, ale třeba časem…

Ale na našich výstavách jsem vás zatím jako vystavovatele neviděla, vy sám se na výstavách neprezentujete?

Prozatím na to nebyly finanční prostředky, takže vystavujeme už pátým rokem jen v Hranicích na Moravě při příležitosti chovatelské přehlídky trofejí okresu a Vojenských lesů z Libavé, vystavoval jsem tady u nás při příležitosti myslivecké pouti na Svatém Hostýně a letos jsem byl poprvé v Dubu na Moravě na Evropské myslivecké pouti. Bohužel vystavování, je otázka peněz, každá výstava něco stojí. A jelikož jsem začínal s podnikáním z hlediska prostředků vlastně od nuly, hlavně jsem musel nakoupit stroje, nástroje, vybudovat dílny, takže výstavy doteď nebyly a momentálně zatím nejsou prioritou.

Na výstavách v zahraničí jste sice nevystavoval, ale práce zahraničních rytců určitě znáte. Jak je hodnotíte jako svoji konkurenci?

Některé práce špičkových zahraničních rytců jsou určitě ještě někde jinde než ty naše, ale musím říct, že na to, že neděláme tuhle práci ještě tak dlouho, jsme dneska schopni hodně dobře konkurovat i zahraničním rytcům. S kolegy jsme společně vybudovali určité podmínky a máme určité postupy, jdeme za kvalitou a ne za kvantitou. I mně se občas stane, že práci i několikrát za sebou mým spolupracovníkům vrátím, aby vše dotáhli do detailů. Musím říct, že mi ale v tuto chvíli hodně chybí opravdu dobrý a schopný puškař, který nebude jen slibovat, ale bude opravdu dělat. Byl jsem nucen se třeba černění naučit už sám, jelikož jsem dostával od puškařů v republice nepochopitelné, třeba až půlroční termíny.

Máte nějakou zajímavou zakázku, kterou byste se mohl pochlubit?

No snad mojí takovou drobnou perličkou, kterou se mohu pochlubit je skutečnost, že jsem před pár měsíci dělal ve spolupráci s firmou Franc R&I slovenský znak a výjevy zvěře do křesla pro Vojenské lesy a majetky SR, š.p.,které pak věnovaly křeslo prezidentovi Gašparovičovi. Zajímavých zbraní nám tu prošla také spousta. Měli jsme nádherné trojáky třeba z Ferlachu, co už měly něco za sebou a které jsme přepažbovali.

Takže dokážete přepažbovat i historické zbraně?

Ano, dělali jsme i tři repliky předovky, brácha dával vše puškařsky dohromady, slícování, letovaní a tak. Základy puškařiny mi brácha doma udělá, je šikovný strojař, ale zatím nám chybí, aby měl tři roky garance na práci a aby se naučil hlavňové svazky a další puškařské špičkové dovednosti.

Plánujete do budoucna ještě rozšířit sortiment svých výrobků? Co třeba nějaké vyřezávané krabičky, šperkovnice…?

Šperkovnice děláme, dělali jsme i čajovou krabičku. Není problém udělat řezbované kufry na zbraně, vykládané schránky na pistole, cokoliv. Dnes opravdu záleží na přání zákazníka.

Zmínil jste pistole. Takže děláte i krátké zbraně?

Ano, s kolegou Radkem jsme schopni dnes už udělat prakticky cokoliv. Děláme i nože. Z kostí, z parohoviny, rohoviny, ryjeme. Byl jsem se učit kovat i damašky u pana Habrmana. Sice si damašky neděláme, ale je to dobrá zkušenost a třeba jednou, na stará kolena, kdo ví? Kovárnu už mám.

Vidím, že plánů máte mnoho.

Zmíním snad i to, pokud se nám to časem podaří, tak bych chtěl vyrábět i vlastní zbraně. Bratr by dělal puškařinu a my zbytek. V poslední době je dost velký zájem hlavně o nějaké drobné lancasterkové dvojáčky nebo něco takového, nebo lehké kulové kozlice, které se předělají ze starých brokovnic, kdy už jsou znehodnocené hlavně, ale zbytek je ještě dobrý. Hodně myslivců o takové typy zbraní má zájem. Kéž by se to jednou podařilo. Chtěl bych jednou dělat staré poctivé zbraně, které by byly ladné a nádherné. Protože, když se podíváte na starou zbraň, tak má takzvaně šmrnc. Dnešní výrobky jsou už pouze spotřebním účelovým zbožím, někdy ne moc hezkým na pohled. 

Pokud mají staré poctivé zbraně ducha a šmrnc, pak musím konstatovat, že jsem měla možnost poznat člověka, který má přes své relativní mládí v sobě také takový šmrnc, podnikavost a starého poctivého ducha, který se ale snoubí s moderním pohledem, postupy a flexibilitou. Bylo pro mě potěchou ducha i oka, když jsem viděla, s jakým entuziazmem vznikají nádherné výrobky v partě mladých lidí shromážděných kolem jádra jedné moravské rodiny. Odjížděla jsem s vědomím, že se jistě brzo dozvím o dalších podnikatelských nápadech a počinech rodiny Trlifajů, přeji jim, aby se s jejich pracemi potěšilo co nejvíce myslivců jak u nás, tak v zahraničí. A pak že nemáme mladé schopné šikovné a podnikavé. Máme! Jedny jsem poznala právě v Provodovicích.