Rytina je jednou z nejstarších grafických technik. Jíž v dávnověku se snažili lidé přenést své dojmy a prožitky do vizuální podoby prostřednictvím kamene nebo kovu. Postupem času se rytina rozrostla do širokého oboru, který nyní zasahuje do různých odvětví uměleckých, ale také technických.
Zdobení zbraní a uměleckých předmětů rytinami využívá toho, že ocelový nástroj je tvrdší než měď či bronz, do nichž se ryje nejčastěji, a při vhodném vedení vytváří linii požadované šířky i profilu. Množství jemných a případně se křížících čar vytváří stínování a rytec je schopen touto technikou dosáhnout měkkých kontur a oblých linií.
Přestože se mnoho rytin v dnešní době již zhotovuje na speciálních ryteckých strojích, základem uměleckého kovorytectví zůstává i dnes převážně ruční práce.
Vzdělání v oboru Umělecký rytec vyžaduje především kreslířské a modelovací schopnosti, smysl pro kompozici a nakonec píli a vytrvalost v práci. V odborné přípravě převažuje praktická složka. Rytiny nelze dělat šablonovitě, ale musí se řešit individuálně jak po stránce grafické, tak i technické. Student získává přehled o historickém vývoji výtvarného umění a příslušného uměleckého řemesla a osvojí si základní výtvarné techniky.
Před vlastním rytím probíhá příprava materiálu. Rytec jej obrábí na různých kovoobráběcích strojích, např. na okružní pile, soustruhu, hoblovce, frézce, brusce nebo vrtačce.
Pro ruční rytecké zpracování kovu používá rytec rýtka, sekáčky, čakany, škrabáky, pilníky a další nástroje. Většinu nářadí si zhotovuje sám, ostatní upravuje a přizpůsobuje podle druhu rytiny. Ručně prováděné rytiny se upínají do otáčecích ryteckých přístrojů nebo do ocelové koule se šroubem, popřípadě se nalepují do nalepovacích koulí.